Jdi na obsah Jdi na menu
 


Auto roku 2006: Ferrari 248

"Chci poděkovat všem, kteří hlasovali pro naše auto. Je to velká pocta všem, kdo na něm pracovali." Aldo Costa (šéf oddělení šasi)

Pondělí 15.1. 2007, 18:00

Ferrari 248 bylo klasickým vývojovým stupněm týmu, který stejným způsobem pracuje už roky. Začátky sice nemělo nejlepší, ale v průběhu času se stalo třídou samo pro sebe.

Občas válcovalo soupeře stejně přesvědčivě jako jeho předchůdci v letech 2002 a 2004. A čtenáři souhlasí. I podle nich bylo lepší než Renault.

Jak to vidíme my

Už na začátku to byl překrásný diamant, který ještě potřeboval, aby jej konstruktér Aldo Costa pořádně opracoval. Zprvu se o něm ale nemluvilo jako o hvězdě kvůli absolutní rychlosti, přetřásaly se totiž všechny kličky v pravidlech, které Ferrari při stavbě stroje použilo. V prvních závodech byl neklidný a nespolehlivý, opravdový potenciál se Ferrari podařilo odemknout až s návratem do Evropy.
Aerodynamici z Maranella sice pořád nedokážou postavit tak aerodynamicky kompletní monopost jako jejich kolegové z Renaultu, coby konstruktérské dílo ale byla 248 hvězdou startovního roštu. Na konci sezony, když Bridgestone vyladil gumy pro kvalifikaci i závod, byl rudý stroj fenomenální a v závodech v Suzuce na Interlagosu absolutně nedostižný.
Steve Cooper, redaktor

Pro Ferrari by to bylo stejně jednoduché jako pro jejich kolegy od jiných týmů - prostě od McLarenu okopírovat propracované zavěšení kol. Nikdo by se jim ani nedivil - Neweyho MP4-20 bylo nejrychlejším autem sezony 2005 a dalo se počítat s tím, že se dá McLaren do pořádku i z pohledu spolehlivosti.
U Ferrari si ovšem, stejně jako u Renaultu, dobře pročetli nová pravidla a pochopili, že bezkýlovému monopostu berou všechny výhody a nechávají jenom minusy. Proto se soustředili na to, co jim vždycky šlo - na kompaktnost a ovladatelnost. 248 byla posledním autem Rose Brawna pro Michaela Schumachera. Jedním slovem: drahokam.
Peter Windsor, redaktor z velkých cen

Skutečnou úroveň monopostu určuje závodní vyspělost. A pokud vůbec nějaké vrozené půvaby stroj má, odhalí je pár úseků na závodních drahách. Kupříkladu v Imole to je rychlý sjezd k zatáčce Rivazza, kde musí monopost při brzdění a podřazování zůstat na dráze jako přibitý, a pak prudce akcelerovat při zatáčení vlevo. Stačí trochu nestabilní záď, přichází pirueta a konec v kačírku. V Suzuce zase nic neodpouští kombinace Esíček vedoucích k zákrutě Dunlop. Stroj musí pádit dopředu, poslouchat a přitom se vyvarovat nedotáčivosti. Ferrari 248 bylo přesně takové. Precizní a půvabné. Jako balerína.
Steve Matchett, redaktor techniky

Jak jste hlasovali (%)

Ferrari 248: 52,5
Renault R26: 27,6
BMW-Sauber F1.06: 10,9
McLaren MP4-21: 4,1
Honda RA106: 1,6
Ostatní: 3,3

"Chci poděkovat všem, kteří hlasovali pro naše auto. Je to velká pocta všem, kdo na něm pracovali. Vůz 248 získal řadu úspěchů a byl zdařilým kouskem našeho vývojového oddělení."
Aldo Costa (šéf oddělení šasi)

 

Náhledy fotografií ze složky


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář